Zákony o nahrávání v České republice: souhlas jedné strany, GDPR a pravidla pro deepfake (2026)

Česká republika je jurisdikcí se souhlasem jedné strany. Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) může účastník jakéhokoli rozhovoru tento rozhovor nahrávat bez vědomí nebo souhlasu ostatních stran. Ustanovení § 182 trestního zákoníku se vztahuje pouze na odposlech prováděný třetí osobou, nikoli na nahrávání účastníkem hovoru.

České právo upravující pořizování nahrávek se nachází na průsečíku občanskoprávní ochrany osobnosti, trestněprávních předpisů, pracovněprávní ochrany, GDPR a dvou zásadních soudních rozhodnutí, která vyřešila základní napětí mezi ochranou soukromí a právem na spravedlivý proces. Nahrávání účastníkem hovoru není v Česku trestným činem. Osoba, která je stranou rozhovoru, jej může nahrávat na základě zákonné licence obsažené v § 88 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Právní rámec, který upravuje, co lze s takovou nahrávkou dělat, kdy ji soudy připustí jako důkaz a jaké povinnosti se vztahují na podnikatelské subjekty, je však mnohem podrobnější, než jednoduché označení „souhlas jedné strany" napovídá.

Klíčovými právními předpisy jsou zákon č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), zákon č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a zákon č. 110/2019 Sb. (zákon o zpracování osobních údajů, který provádí GDPR). Ústavní základ ochrany soukromí poskytuje článek 10 Listiny základních práv a svobod. Novela trestního zákoníku z roku 2026 doplnila § 191a zaměřený na deepfake pornografii a šíření intimních snímků bez souhlasu, účinný od 1. ledna 2026.

Rozsah jurisdikce: Tento článek se zabývá právní úpravou souhlasu s nahráváním v České republice podle českých vnitrostátních předpisů a unijního práva (GDPR, nařízení o umělé inteligenci EU), které se zde uplatňuje. Nezabývá se slovenským, maďarským ani jiným sousedním právním řádem. Přehled celounijních pravidel ochrany osobních údajů najdete v našem souhrnu světových zákonů o ochraně osobních údajů.

Rychlá odpověď: Platí v České republice souhlas jedné strany?

Ano. Česká republika uplatňuje na samotný akt nahrávání rozhovoru standard souhlasu jedné strany. Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku může účastník soukromé komunikace tuto komunikaci nahrávat bez vědomí či souhlasu ostatních stran, pokud nahrávka slouží k výkonu nebo ochraně práva či právem chráněného zájmu. Žádný český zákon nevyžaduje, aby byla druhá strana před stisknutím tlačítka nahrávání během telefonátu či osobního rozhovoru informována. Ústavní soud to potvrdil v roce 2014 (sp. zn. II. ÚS 1774/14) a Nejvyšší soud v roce 2018 (sp. zn. 21 Cdo 1267/2018) s tím, že nahrávky pořízené na tomto základě jsou přípustné jako důkaz v občanském a pracovněprávním řízení, podléhají však tříkrokovému testu. Trestní odpovědnost za nahrávání vlastního rozhovoru nevzniká podle § 182 trestního zákoníku, který se vztahuje pouze na odposlech prováděný třetí osobou.

Občanský zákoník § 84 až § 90: ochrana osobnosti a zákonná licence k nahrávání

České právo upravující nahrávání vychází z části první, hlavy I, dílu 5 občanského zákoníku, konkrétně z § 84 až § 90, které chrání osobnostní práva (ochrana osobnosti).

§ 86 stanoví základní pravidlo ochrany soukromí:

„Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový či obrazový záznam, využívat takové záznamy pořízené o jeho soukromí třetí osobou nebo je šířit; ve stejném rozsahu jsou chráněny i písemnosti osobní povahy."

§ 84 stanoví, že k pořízení podobizny identifikovatelné osoby je třeba jejího svolení. § 85 tento požadavek rozšiřuje i na rozšiřování takové podobizny. § 87 umožňuje osobě, která svolení k pořízení záznamu udělila, toto svolení odvolat i poté, co bylo uděleno, přičemž odvolávající strana může být povinna k náhradě újmy, pokud odvolání způsobí nedůvodnou újmu tomu, kdo se na svolení spoléhal.

§ 88 odst. 1 zakotvuje výjimku:

„Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob."

Jde o takzvanou zákonnou licenci, která v českém právu umožňuje nahrávání účastníkem rozhovoru. Osoba, která nahrává za účelem ochrany právního zájmu, například když dokumentuje výhrůžky pronajímatele, uchovává důkaz o diskriminačních výrocích nadřízeného nebo zaznamenává ústní podvodná tvrzení protistrany, spadá pod § 88 odst. 1.

§ 88 odst. 2 přidává další výjimky: záznamy pořízené k úředním účelům na základě zákona, záznamy osoby, která veřejně vystupuje ve věci veřejného zájmu, a záznamy použité k vědeckým, uměleckým nebo zpravodajským účelům. § 89 rozšiřuje zpravodajskou a uměleckou výjimku na záznamy pořízené na veřejnosti, přičemž jejich použití musí respektovat oprávněné zájmy zachycených osob.

§ 90 stanoví pro všechny tyto licence hranici přiměřenosti: žádný zákonný důvod k zásahu do soukromí, včetně § 88, nelze uplatnit způsobem, který je nepřiměřený oprávněným zájmům nahrávané osoby. Účastník, který nahrává rozhovor za účelem ochrany právního zájmu, musí i tak zajistit, aby rozsah a použití nahrávky byly přiměřené. Pokud nahrává mnohem více, než je nutné, nebo použije zákonně pořízenou nahrávku k odhalení skutečností nesouvisejících s právním zájmem, který nahrávání odůvodňoval, ochrana podle § 88 se na něj přestává vztahovat.

Co zákonná licence podle § 88 nepokrývá

Zákonná licence vyžaduje skutečnou souvislost s ochranou práva nebo s některým z vyjmenovaných účelů. Nahrávání rozhovoru ze zvědavosti, pro zábavu, za účelem vydírání nebo pro zveřejnění soukromých výroků na sociálních sítích nemá v § 88 žádnou oporu. České soudy opakovaně odmítly pokusy dovolávat se § 88 jako obecného oprávnění nahrávat kohokoli kdykoli.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14: tajné nahrávky ve sporech ze zaměstnání

Nejvýznamnější soudní stanovisko k právu nahrávání v České republice vydal Ústavní soud dne 9. prosince 2014 ve věci sp. zn. II. ÚS 1774/14.

Případ vznikl ze sporu o neplatnost výpovědi. Zaměstnanec byl propuštěn údajně z důvodu nadbytečnosti. Zaměstnanec se domníval, že skutečným důvodem byla odveta za stížnosti podané zahraničnímu vedení společnosti. Před ukončením pracovního poměru zaměstnanec tajně nahrával rozhovory se svými nadřízenými.

Nižší soudy odmítly nahrávky připustit jako důkaz s odkazem na právo nadřízených na ochranu soukromí podle občanského zákoníku. Věc se následně dostala až k Ústavnímu soudu.

Ústavní soud se přiklonil na stranu zaměstnance. Rozhodl, že pokud se právo na spravedlivý proces střetne s právem na soukromí, musí obecné soudy obě práva poměřovat s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Soud uvedl, že obecné soudy „neodůvodněně upřednostňují ochranu osobnosti před právem na spravedlivý proces", pokud vyloučí nahrávky zaměstnance, které jsou „způsobilé podstatně ovlivnit skutková zjištění ve věci".

Soud stanovil tříkrokový test:

1. Relevance: Je nahrávka relevantní pro daný právní spor?
2. Nezbytnost: Bylo by možné nahrané skutečnosti prokázat méně invazivním způsobem?
3. Přiměřenost: Převažuje újma způsobená nahrané osobě použitím nahrávky nad právním zájmem nahrávající strany?

Soud rovněž poznamenal, že i pokud nahrávka mimoděk zachytila osobní záležitosti třetí osoby, právo propuštěného zaměstnance na spravedlivé řízení by přesto mělo přednost, protože zaměstnanec je strukturálně slabší stranou pracovněprávního vztahu.

Toto rozhodnutí neschvaluje všechny tajné nahrávky. Vytvořilo rámec, který musí soudy uplatňovat, kdykoli je nahrávka předložena jako důkaz. Tříkrokový test se uplatní na všechny následující případy.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1267/2018: použití tajných nahrávek zaměstnavatelem

Dne 14. srpna 2018 vydal Nejvyšší soud svůj vlastní přelomový rozsudek k tajným nahrávkám ve věci sp. zn. 21 Cdo 1267/2018.

Skutkový stav se týkal zaměstnavatele, který nahrál rozhovor se zaměstnancem. Zaměstnanec vyhrožoval, že poškodí možnost zaměstnavatele získat státní dotace, pokud mu zaměstnavatel neposkytne jiné výhodné pracovní místo. Zaměstnavatel předložil nahrávku na podporu okamžitého zrušení pracovního poměru.

Nejvyšší soud rozhodl, že tajné nahrávky jsou v občanském soudním řízení přípustné za těchto podmínek: nahrávka prokazuje skutečnosti, které nelze prokázat jiným způsobem, a okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit práva dotčené osoby před chráněným zájmem, o který jde.

Rozsudek potvrdil, že se na tříkrokový test mohou při použití tajných nahrávek odvolávat jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, a výslovně se odchýlil od dřívější soudní praxe, která před připuštěním nahrávky v občanském řízení vyžadovala souhlas nahrávané osoby.

Trestní zákoník: trestné činy proti soukromí a tajemství komunikace

Hlava II, díl 2 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) upravuje trestné činy proti svobodě, soukromí a listovnímu tajemství. Ustanovení nejúžeji spjatá s právem nahrávání jsou § 180, § 182, § 183 a § 184.

§ 180 (Neoprávněné nakládání s osobními údaji) postihuje protiprávní zpřístupnění, sdělení nebo zpracování osobních údajů získaných v souvislosti s výkonem veřejné moci, pokud toto zpracování způsobí vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech subjektu údajů. Ustanovení míří na úředníky a osoby vykonávající přenesenou veřejnou moc, kteří zneužijí osobní údaje získané na základě této pravomoci. Trest: až tři roky odnětí svobody v základní skutkové podstatě, až pět let, pokud se pachatel dopustí činu jako úřední osoba v rámci svých úředních povinností.

§ 182 (Porušení tajemství zpráv) postihuje porušení tajemství přepravovaných zpráv. Vztahuje se na kohokoli, kdo protiprávně otevře, zachytí, zaznamená nebo jinak získá přístup k obsahu soukromé komunikace, jejíž není účastníkem. Tresty jsou odstupňovány takto:

• Základní skutková podstata: až dva roky odnětí svobody nebo zákaz činnosti
• Pokud pachatel vyzradí tajemství ze zachycené komunikace: jeden až pět let odnětí svobody
• Pokud je čin spáchán jako člen organizované skupiny, ze zavrženíhodné pohnutky nebo způsobí-li značnou škodu: šest měsíců až tři roky odnětí svobody
• Pokud čin spáchá úřední osoba a způsobí-li škodu velkého rozsahu: jeden až pět let odnětí svobody nebo peněžitý trest

Podle § 182 nevzniká trestní odpovědnost účastníkovi, který nahrává vlastní komunikaci. Ustanovení míří výhradně na odposlech prováděný třetí osobou.

§ 183 (Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí) postihuje protiprávní porušení důvěrnosti listiny, písemného záznamu, fotografie, filmu, jiného záznamu, počítačových dat nebo jiného soukromého dokumentu jeho zpřístupněním, poskytnutím přístupu třetí osobě nebo neoprávněným použitím. Trest: až dva roky odnětí svobody.

§ 184 (Pomluva) je český trestný čin pomluvy. Postihuje šíření nepravdivých údajů o jiné osobě, které jsou způsobilé značnou měrou ohrozit její vážnost mezi spoluobčany. Ačkoli se primárně nejedná o trestný čin spojený s nahráváním, § 184 nabývá významu tehdy, pokud je nahrávka použita jako prostředek k šíření nepravdivých informací poškozujících pověst dané osoby. Trest: až jeden rok odnětí svobody, až dva roky, je-li čin spáchán prostřednictvím hromadného sdělovacího prostředku.

Odposlech nařízený státem

Zákonný odposlech ze strany státních orgánů upravuje samostatně § 88 zákona č. 141/1961 Sb. (trestní řád). Je třeba upozornit, že tento § 88 je zcela odlišný od § 88 občanského zákoníku. Podle úpravy v trestním řádu smí policie komunikaci odposlouchávat pouze na základě písemného příkazu soudu, pouze v řízeních týkajících se závažných trestných činů vyjmenovaných v tomto ustanovení a pouze tehdy, je-li důvodný předpoklad, že tím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Před zahájením odposlechu je soudní povolení vždy povinné.

Nahrávání telefonních hovorů

Nahrávání telefonního hovoru, jehož jste účastníkem, je v České republice zákonné. Úprava podle § 88 občanského zákoníku se na telefonické hovory vztahuje stejně jako na osobní rozhovory. Účastník hovoru jej může nahrávat, aniž by to druhé straně oznámil, pokud nahrávka slouží k ochraně práva nebo zájmu podle § 88 odst. 1.

Zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb., ve znění zákona č. 374/2021 Sb., kterým se provádí evropský kodex pro elektronické komunikace, směrnice 2018/1972) upravuje telekomunikační infrastrukturu a povinnosti poskytovatelů. Nezavádí požadavek na soukromý souhlas s nahráváním telefonních hovorů jejich účastníkem. Zákon se týká především povinností poskytovatelů umožnit zákonný odposlech orgánům na základě soudního příkazu a povinností na ochranu spotřebitele v souvislosti s elektronickými službami.

Žádný český zákon nevyžaduje, aby soukromá osoba oznamovala, že nahrává hovor, jehož je účastníkem. Povinnost oznámení se vztahuje na podnikatelské subjekty podle GDPR, které vyžaduje transparentnost před shromažďováním údajů nebo v jeho okamžiku.

Odposlech telefonního hovoru třetí osobou spadá pod § 182 trestního zákoníku a je trestným činem, jak je popsáno výše v části o trestním zákoníku.

Nahrávání osobních rozhovorů

Nahrávání osobního rozhovoru se řídí stejnou úpravou občanského zákoníku jako nahrávání telefonních hovorů. Účastník rozhovoru jej může nahrávat. Osoba, která není účastníkem rozhovoru a nahrává jej bez souhlasu žádné ze zúčastněných stran, nepožívá ochrany podle § 88 odst. 1.

Fyzický kontext ovlivňuje posouzení ochrany soukromí. Rozhovor v soukromém obydlí požívá podle § 86 nejsilnějšího očekávání soukromí. Rozhovor v poloveřejném prostředí, jako je vstupní hala kanceláře, sdílený pracovní prostor, restaurace nebo hotelová hala, požívá sníženého, avšak stále reálného očekávání soukromí. Při zvažování těchto kontextových faktorů uplatňují české soudy limit přiměřenosti podle § 90.

Na rozhovory probíhající v prostředí, kde v podstatě neexistuje žádné rozumné očekávání soukromí, například na veřejných zasedáních zastupitelstev, při interakcích občanů s úředníky na ulici nebo na jednáních parlamentu, se rovněž vztahuje výjimka veřejného zájmu podle § 88 odst. 2.

Nahrávání na veřejných prostranstvích a nahrávání policie

České právo nezakazuje nahrávání na veřejných prostranstvích. Ulice, parky, veřejnosti přístupné budovy státní správy a obchodní prostory jsou místa se sníženým očekáváním soukromí, kde je nahrávání obecně dovoleno.

§ 88 odst. 2 občanského zákoníku výslovně pokrývá nahrávání osoby, která „veřejně vystupuje ve věci veřejného zájmu". Do této výjimky spadají policisté vykonávající své úřední povinnosti na veřejnosti, volení politici vystupující na veřejných akcích, úředníci vedoucí veřejná jednání a soudci předsedající veřejným jednáním. Souhlas se nevyžaduje. Klíčovým omezením je slovo „veřejně": soukromé rozhovory úředních osob, které se netýkají výkonu jejich funkce, si zachovávají plnou ochranu podle § 86.

Nahrávání policisty, který vás zastaví na veřejné ulici, udělí pokutu nebo provádí veřejný úkon vymáhání práva, je chráněno podle § 88 odst. 2. Použití takové nahrávky k podání stížnosti na postup policie nebo jako důkazu v řízení je v souladu s § 88 odst. 1.

Systematické sledování a nahrávání konkrétní osoby na veřejnosti může naplnit skutkovou podstatu obtěžování nebo pronásledování (stalking), které je zakázáno samostatně. Nahrávání na veřejnosti za účelem ponížení, vydírání nebo zveřejnění trapného obsahu bez právního účelu nepožívá ochrany podle § 88 a může naplnit skutkovou podstatu § 183 nebo § 184 trestního zákoníku.

Kamerové systémy a sledovací kamery

Bezpečnostní kamery na soukromém pozemku sledující vlastní prostory jsou zákonné. Pokud kamery zachycují veřejná prostranství nebo sousední pozemek, vztahuje se na jakýkoli záznam zachycující identifikovatelné osoby GDPR.

ÚOOÚ zveřejnil metodiku ke kamerovým systémům, kterou musí vlastníci nemovitostí dodržovat. Požadavky zahrnují viditelné označení všech monitorovaných prostor s uvedením správce údajů, účelu a právního základu zpracování a doby uchovávání záznamů. Kontrolní plán ÚOOÚ pro rok 2024 se zaměřil na kamerové systémy ve veřejné dopravě.

Nahrávání na pracovišti: zaměstnanci a zaměstnavatelé

Práva zaměstnanců

V návaznosti na nález Ústavního soudu z roku 2014 a rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2018 mohou zaměstnanci v České republice tajně nahrávat rozhovory na pracovišti, mají-li skutečný právní zájem, který je třeba chránit. Typické situace zahrnují:

• dokumentování slovního obtěžování, šikany nebo nepřátelského pracovního prostředí
• uchování důkazu o diskriminačních výrocích
• zaznamenání výhrůžek protiprávní odvetou za uplatnění pracovního práva
• zachycení ústních příslibů, které zaměstnavatel později popírá

Nahrávka musí splňovat tříkrokový test: musí být relevantní pro konkrétní právní nárok, nezbytná, protože neexistuje méně invazivní důkaz, a přiměřená. Zaměstnanec, který nahrává běžné porady bez konkrétní hrozící právní újmy, stojí na slabší právní pozici, a to jak podle § 88 odst. 1, tak podle rámce přípustnosti stanoveného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1267/2018.

Omezení pro zaměstnavatele

Na zaměstnavatele se vztahují mnohem přísnější pravidla než na zaměstnance. § 316 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) zakazuje zaměstnavatelům sledovat soukromé telefonické hovory zaměstnanců, nahrávat je nebo provádět skryté sledování, pokud k tomu neexistuje závažný důvod přímo spojený s povahou činnosti zaměstnavatele.

Pokud závažný důvod existuje, musí být splněny všechny tři následující podmínky:

• Zaměstnanci musí být předem informováni o rozsahu, metodách a době trvání kontroly.
• Kontrola musí být přiměřeným opatřením, nikoli prvním řešením, k němuž se přistoupí.
• Rozsah kontroly musí být omezen na to, co vyžaduje doložená provozní potřeba.

ÚOOÚ upřesnil, že obecné sledování produktivity nesplňuje podmínku „závažného důvodu" pro skryté sledování. Odvětvové odůvodnění, například povinnost nahrávat hovory ve finančních službách nebo bezpečnostně citlivá prostředí, vyžaduje doloženou analýzu prokazující, že sledování je nezbytné a rozsahem omezené. Zaměstnavatelé, kteří nahrávají, aniž by tyto podmínky splnili, čelí občanskoprávní odpovědnosti a případným pokutám od ÚOOÚ podle GDPR.

GDPR a role ÚOOÚ

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (nařízení (EU) 2016/679) se v České republice uplatňuje přímo. Jakákoli nahrávka zachycující hlas, podobu nebo jiné identifikační údaje identifikovatelné fyzické osoby představuje zpracování osobních údajů podle článku 4 GDPR.

Českým prováděcím zákonem je zákon č. 110/2019 Sb. (zákon o zpracování osobních údajů), účinný od 24. dubna 2019. Tento zákon určuje Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), se sídlem v Praze na adrese Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7, jako jediný dozorový orgán pro GDPR v České republice.

Právní základ pro nahrávání

Článek 6 GDPR vyžaduje, aby každé zpracování osobních údajů mělo právní základ. U nahrávek přicházejí v úvahu zejména tyto:

• Souhlas (čl. 6 odst. 1 písm. a)): nahrávaná osoba souhlasila svobodně, konkrétně a jednoznačně. Předem zaškrtnutá políčka a souhlas spojený s obecnými obchodními podmínkami tomuto požadavku nevyhovují.
• Oprávněný zájem (čl. 6 odst. 1 písm. f)): zájem správce na pořízení nahrávky převažuje nad právy subjektu údajů na ochranu soukromí, a to na základě doloženého testu poměřování. Bezpečnostní nahrávky a prevence podvodů se často opírají o tento základ.
• Splnění právní povinnosti (čl. 6 odst. 1 písm. c)): nahrávání vyžaduje právní předpis, například povinnosti nahrávat hovory ve finančních službách podle směrnice MiFID II nebo obdobných vnitrostátních předpisů.
• Ochrana životně důležitých zájmů (čl. 6 odst. 1 písm. d)): nahrávání je nezbytné k ochraně něčího života.

Na jednotlivce, kteří nahrávají rozhovory čistě pro osobní potřebu bez jakékoli obchodní či profesní souvislosti, se obvykle vztahuje výjimka pro osobní a domácí činnosti podle čl. 2 odst. 2 písm. c) GDPR, která tuto činnost vyjímá z povinností podle GDPR. Osoba, která nahrává spor mezi pronajímatelem a nájemcem za účelem podání občanskoprávní žaloby, vykonává osobní činnost, nikoli profesní zpracování údajů.

Oznamování a transparentnost

Podnikatelské subjekty, které nahrávají hovory, musí volající informovat ještě před zahájením nahrávání. Informace musí obsahovat identifikaci správce údajů, účel nahrávání, právní základ, dobu uchovávání a popis práv subjektu údajů. Platí to jak pro příchozí call centra, tak pro podniky, které pravidelně nahrávají odchozí hovory.

U kamerových systémů musí označení na hranici monitorovaného prostoru obsahovat stejné kategorie informací. ÚOOÚ zveřejnil konkrétní metodické dokumenty k formě a obsahu takového označení.

Vymáhání ze strany ÚOOÚ

ÚOOÚ může za závažná porušení GDPR uložit pokutu až do výše 20 milionů eur nebo 4 % celosvětového ročního obratu a za méně závažná porušení až do výše 10 milionů eur nebo 2 % celosvětového obratu.

V roce 2024 uložil ÚOOÚ společnosti Avast Software s.r.o. pokutu ve výši přibližně 351 milionů Kč (13,9 milionu eur, potvrzeno EDPB) za protiprávní zpracování osobních údajů. ÚOOÚ zjistil, že Avast předal pseudonymizovanou historii prohlížení přibližně 100 milionů uživatelů sesterské společnosti bez řádného právního základu podle článku 6 GDPR. Jde stále o nejvyšší pokutu za porušení GDPR uloženou v České republice.

Kontrolní plán ÚOOÚ pro rok 2025 se zaměřil na právo na výmaz, koordinovaně v rámci koordinovaného vymáhacího rámce EDPB (CEF 2025). Během prvních měsíců roku 2025 uložil ÚOOÚ rovněž pokuty v celkové výši 4 443 000 Kč provozovatelům webových stránek za porušení GDPR týkající se zpracování cookies. Celkový počet stížností podaných u ÚOOÚ vzrostl v roce 2025 oproti předchozímu roku o více než 68 %, což je nejvyšší počet od nabytí účinnosti GDPR v roce 2018.

Kontrolní plán ÚOOÚ pro rok 2026 se zaměřuje na dodržování zásady transparentnosti a informační povinnosti podle článků 13 a 14 GDPR. Organizace, které nahrávají hovory nebo provozují sledovací systémy a v posledních letech neprovedly audit svých informačních oznámení o zpracování osobních údajů, by měly tuto kontrolu s ohledem na zaměření kontrol v roce 2026 upřednostnit.

Intimní snímky bez souhlasu a deepfake: § 191a trestního zákoníku

Trestněprávní úprava intimních snímků šířených bez souhlasu a deepfake obsahu vytvořeného umělou inteligencí se v Česku zásadně změnila 1. ledna 2026, kdy rozsáhlá novela trestního zákoníku zavedla § 191a.

§ 191a zavádí nový trestný čin „zneužití identity pro výrobu a šíření pornografie". Postihuje každého, kdo s vědomím, že daná osoba nedala souhlas, vyrobí, nabídne, zprostředkuje, uvede do oběhu nebo zpřístupní veřejnosti (typicky prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě) jakékoli pornografické dílo, které tuto osobu zobrazuje nebo jinak využívá její podobu.

Na § 191a jsou obzvlášť významné tři aspekty:

Absence požadavku na prokázání újmy. Na rozdíl od některých zahraničních obdob nevyžaduje § 191a, aby obžaloba prokazovala, že oběť utrpěla vážnou újmu. Samotná výroba nebo šíření materiálu bez souhlasu je trestným činem. To výrazně snižuje důkazní břemeno ve srovnání s dřívějšími pokusy stíhat takové jednání pomocí existujících ustanovení o obtěžování nebo ochraně soukromí.

Deepfake vytvořený umělou inteligencí je pokryt. Ustanovení se výslovně vztahuje na obsah, který danou osobu „zobrazuje nebo jinak využívá", což zahrnuje syntetický obsah vytvořený umělou inteligencí, v němž je bez souhlasu použita podoba skutečné osoby. Výroba deepfake pornografie zobrazující identifikovatelnou osobu bez jejího souhlasu je trestným činem bez ohledu na to, zda syntetickému obsahu předchází skutečná nahrávka dané osoby.

Odstupňované tresty. Za základní skutkovou podstatu hrozí trest odnětí svobody až na dva roky. Kvalifikované formy, tedy šíření online prostřednictvím veřejně přístupných sítí, způsobení značné újmy, spáchání v rámci organizované skupiny nebo v úmyslu získat prospěch, jsou trestány odnětím svobody až na pět let.

Před zavedením § 191a museli čeští žalobci u případů intimních snímků bez souhlasu vycházet z § 183 trestního zákoníku (porušení tajemství listin) a z občanskoprávních prostředků podle § 81 až § 82 a § 86 občanského zákoníku. Tyto nástroje byly těžkopádné, protože vyžadovaly prokázání dalších znaků skutkové podstaty. § 191a tuto mezeru zaplňuje.

Souvislost se směrnicí EU

Novela zavádějící § 191a byla přijata mimo jiné za účelem provedení směrnice (EU) 2024/1385 o boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, která ukládala členským státům EU povinnost do května 2026 kriminalizovat šíření intimních snímků bez souhlasu, včetně deepfake obsahu vytvořeného umělou inteligencí. Česká republika tento požadavek zavedla ještě před uplynutím lhůty stanovené směrnicí.

Nařízení o umělé inteligenci EU a nahrávání: povinnosti podle článku 50

Nařízení (EU) 2024/1689 (nařízení o umělé inteligenci) vstoupilo v platnost 1. srpna 2024 a v České republice se jako unijní právní předpis uplatňuje přímo.

Článek 50 ukládá povinnosti transparentnosti a označování poskytovatelům a provozovatelům určitých systémů umělé inteligence. Nejrelevantnějším ustanovením pro nahrávání a syntetická média je čl. 50 odst. 4: provozovatelé systémů umělé inteligence, které generují nebo upravují zvukový, video, obrazový nebo textový obsah představující deepfake, musí zveřejnit, že obsah byl uměle vytvořen nebo upraven. U obsahu zobrazujícího skutečné nebo realisticky vypadající osoby musí být toto sdělení strojově čitelné a pro diváky zřetelné.

Rozsah. Povinnost označování se vztahuje na poskytovatele vyvíjející systémy umělé inteligence, které generují syntetický zvuk, video nebo obrazový obsah zobrazující identifikovatelné nebo realisticky vypadající osoby, a na provozovatele, kteří takové systémy k tvorbě obsahu používají. Na čistě osobní a nekomerční použití se vztahuje výjimka založená na přiměřenosti, na profesní použití nikoli.

Vnitrostátní vymáhání. Vnitrostátní příslušné orgány určené podle nařízení o umělé inteligenci zahájily činnost od 2. srpna 2025. V České republice je určeným orgánem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), který v otázkách souvisejících s GDPR spolupracuje s ÚOOÚ a s odvětvovými regulátory. Nad jednotným uplatňováním napříč členskými státy dohlíží Evropský úřad pro umělou inteligenci při Evropské komisi.

Vztah k § 191a. Povinnost označování podle nařízení o umělé inteligenci a český § 191a působí v odlišných rovinách. Nařízení o umělé inteligenci vyžaduje označení obsahu vytvořeného umělou inteligencí zobrazujícího skutečné osoby bez ohledu na souhlas. § 191a postihuje výrobu a šíření intimního deepfake obsahu bez souhlasu bez ohledu na to, zda je označen. Řádně označený intimní deepfake vytvořený bez souhlasu dané osoby přesto porušuje § 191a.

Vztah ke GDPR. EDPB vydal pokyny 3/2025 k vzájemnému vztahu mezi nařízením o digitálních službách (DSA) a GDPR. Použití systému umělé inteligence k vytvoření syntetických záznamů identifikovatelných osob představuje podle GDPR zpracování biometrických nebo jiných osobních údajů, pokud je vygenerovaný obsah spojen se skutečnou identifikovatelnou osobou. Organizace používající nástroje umělé inteligence pro nahrávání nebo syntetický hlas musí zajistit, aby jejich analýza právního základu podle GDPR pokrývala i výstupy vytvořené umělou inteligencí, nejen zdrojové nahrávky.

Přeshraniční nahrávání

Český účastník volající do zahraničí

Pokud účastník nacházející se v České republice nahrává hovor s osobou nacházející se v jiné zemi, řídí se samotný akt nahrávání českým právem, a to na základě zásady, že jednání osoby se řídí právem místa, kde se tato osoba nachází. Podle § 88 odst. 1 občanského zákoníku může český účastník nahrávat, aniž by o tom informoval zahraniční stranu.

V jurisdikci zahraniční strany mohou platit vlastní pravidla. Pokud se zahraniční strana nachází v Německu (kde je ve většině případů podle § 201 StGB vyžadován souhlas všech stran), může mít zahraniční strana nárok podle svého vlastního práva, i když český účastník jednal v souladu s českým právem. Čeští účastníci přeshraničních hovorů by měli mít na paměti pravidla souhlasu platná v cílové zemi, pokud by nahrávka mohla být použita v tamním soudním řízení.

V rámci EU znamená absence harmonizovaného standardu souhlasu s nahráváním, že jednání zákonné v České republice jako státě se souhlasem jedné strany může být v rozporu s právem státu vyžadujícího souhlas všech stran, jako je Německo nebo Rakousko. GDPR harmonizuje povinnosti v oblasti ochrany osobních údajů, které vznikají po pořízení nahrávky, avšak neharmonizuje samotnou otázku, zda je souhlas s nahráváním vyžadován.

Zahraniční volající do České republiky

Pokud cizí státní příslušník volá na české telefonní číslo, řídí se jednání české strany českým právem. Česká strana může nahrávat podle § 88 odst. 1 bez vědomí zahraničního volajícího. Na vlastní jednání zahraničního volajícího spojené s nahráváním se navíc může vztahovat jeho vnitrostátní právo.

Přeshraniční předávání údajů podle GDPR

Pokud jsou nahrávky pořízené v České republice předávány na servery nebo dceřiným společnostem mimo EU/EHP, uplatní se kapitola V GDPR. Před tím, než nahrávky obsahující osobní údaje opustí EU, musí být zavedeny standardní smluvní doložky, rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo jiný mechanismus předávání v souladu s GDPR. Případ Avast byl mimo jiné poučením o důsledcích předávání údajů v rámci skupiny bez řádně doloženého právního základu.

Přehledová tabulka sankcí

Kontrolní seznam pro compliance podniků

Organizace, které v České republice nahrávají hovory, schůzky nebo video, by měly dodržovat následující kroky.

Nahrávání hovorů:

• Oznamte nahrávání ještě před jeho zahájením a uveďte účel a právní základ podle GDPR.
• Zdokumentujte právní základ (souhlas, oprávněný zájem, splnění právní povinnosti) v záznamech o činnostech zpracování podle článku 30 GDPR.
• Ukládejte nahrávky bezpečně s přístupovými kontrolami omezenými na oprávněné osoby.
• Stanovte konkrétní doby uchovávání a automatizujte výmaz po jejich uplynutí.
• Vytvořte proces pro vyřizování žádostí o přístup, výmaz a námitku subjektů údajů v jednoměsíční lhůtě podle GDPR.
• Zkontrolujte informační oznámení s ohledem na zaměření kontrol ÚOOÚ pro rok 2026 na informační povinnosti podle článků 13 a 14 GDPR.

Sledování na pracovišti:

• Před zavedením jakéhokoli sledování proveďte a zdokumentujte test oprávněného zájmu s uvedením konkrétní provozní potřeby.
• Vydejte zaměstnancům písemné oznámení popisující rozsah, účel, metody a dobu trvání sledování ještě před jeho zahájením.
• Omezte sledování na to, co je nezbytné, a nenahrávejte soukromé hovory zaměstnanců, pokud k tomu neexistuje odvětvová povinnost.
• Alespoň jednou ročně přezkoumejte a zdokumentujte zásady sledování.

Bezpečnostní kamery:

• Na všech místech umístění kamer viditelně vyznačte správce, účel, právní základ a dobu uchovávání.
• Omezte záběr kamer v maximální možné míře na vlastní pozemek.
• Uchovávejte záznamy pouze po dobu uvedenou na označení a automatizujte jejich výmaz.
• Veďte záznamy o zpracování podle článku 30 GDPR pro kamerový systém.

Obsah vytvořený nebo upravený umělou inteligencí:

• Jakýkoli systém umělé inteligence generující syntetický zvuk nebo video zobrazující identifikovatelné nebo realisticky vypadající osoby musí podle článku 50 nařízení o umělé inteligenci EU výstup označit jako vytvořený umělou inteligencí, a to strojově čitelnými metadaty.
• Pokud vygenerovaný obsah zahrnuje osobní údaje identifikovatelných osob, zdokumentujte pro toto zpracování samostatně právní základ podle GDPR.
• Nevytvářejte, nešiřte ani neusnadňujte šíření intimního obsahu vytvořeného umělou inteligencí bez výslovného souhlasu zobrazené osoby. Trestní odpovědnost podle § 191a se od 1. ledna 2026 uplatní bez ohledu na to, zda je obsah označen.

Přehled klíčových právních předpisů

Hlavní právní prameny upravující nahrávání v České republice:

• Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), § 84 až § 90: osobnostní práva, právo na podobu, zvukové a obrazové záznamy, zákonná licence podle § 88 odst. 1
• Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), § 180 až § 184, § 191a: trestné činy proti osobním údajům, soukromí, listovnímu tajemství, intimním snímkům bez souhlasu a deepfake obsahu
• Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), § 316: omezení kontroly zaměstnanců ze strany zaměstnavatele
• Zákon č. 110/2019 Sb. (zákon o zpracování osobních údajů): české provedení GDPR, určení ÚOOÚ
• Zákon č. 127/2005 Sb. (zákon o elektronických komunikacích, ve znění zákona č. 374/2021 Sb.): regulace telekomunikací
• Zákon č. 141/1961 Sb. (trestní řád), § 88: odposlech nařízený státem
• Listina základních práv a svobod, čl. 10: ústavní ochrana soukromí a lidské důstojnosti
• GDPR (nařízení (EU) 2016/679): ochrana osobních údajů, právní základ, práva subjektů údajů
• Nařízení o umělé inteligenci EU (nařízení (EU) 2024/1689), čl. 50: označování deepfake a syntetického obsahu

Úplné znění českých právních předpisů je dostupné na zakonyprolidi.cz. Anglické překlady jsou dostupné prostřednictvím Rady Evropy (rm.coe.int, trestní zákoník ČR 2023) a databáze WIPO Lex.